PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebudu nijak tajit fakt, že mám pro tuto americkou partičku slabost. Nejinak tomu bylo i v momentě, kdy se mi do rukou dostalo jejich aktuální album s výstižným názvem „Traitors“. Ti, kdo v tomto případě zradili, však rozhodně nebudou MISERY INDEX. Bez jakýchkoliv kompromisů a nechuti měnit osvědčené postupy jsou tady potřetí, aby svým vlastním způsobem dokázali životaschopnost základních žánrových pouček v praxi.
Ne, opravdu se toho za ty dva roky příliš nezměnilo. Vše podstatné už napoví úvodní „We Never Come In Peace“, která je spíše intrem, než regulérní skladbou. Klasická riffová hradba valící se ve středně rychlém tempu, připomene uvítací ceremoniály starých thrash metalových klasik a zároveň dává jasně na srozuměnou, že nás čeká řádně ortodoxní metalová projížďka. Věrni tradici promíchávání klasických death metalových hoblovaček s grindovými sypačkami jsou MISERY INDEX i nadále, což dokazují hned v následující „Theocracy“. Opět vytahují svoje tradiční zbraně – našlapaný zvuk, válcující kytary a rytmiku a charakteristický vokál Jasona Nethertona, který osciluje někde mezi brutálním řevem a typickým deathovým chropotem. Přestože se poslechem novinky může na jazyk vkrádat přívlastek „standardní“, i zde můžeme hovořit o silných a vrcholných momentech. Ty přicházejí poměrně záhy. „Partisans Of Grief“ patří na desce k pomalejším kouskům, ale i tak disponuje dostatečně agresivním nábojem, který exploduje ve vynikající prostřední části. Jednoduchý melodický motiv vnáší mezi spořádané kytarové riffy prvek napětí a skladbu tak opatřuje velice, když to trošku přeženu, účinnou emoční nástavbou. Je to tak prosté, leč v tomto případě zatraceně účinné.
Dá-li se však hovořit o nějakých emocích, tak dominují především ty agresivní. „Traitors“ je v tom nejlepší slova smyslu účinným a zároveň neškodným soundtrackem, či lépe řečeno společníkem při ventilaci přebytečné energie a agrese. Deska od začátku až do úplného konce šlape jako dobře seřízený traktor Lakatoš (no, možná trošku rychleji) a tradičně chválihodná stopáž přesně zapadá do představy ideálně strávené chvilky nad porcí agresivní muziky. Je až s podivem, že MISERY INDEX předvádějí v aréně diváky už tolikrát zhlédnutá čísla a stále si zasluhují uznalý potlesk nejen za snahu, ale především za převedení. Co naplat, že každou chvíli máte pocit už dávno slyšeného a nezřídka už dopředu víte, jak ta či ona pasáž, spomalovačka, mezihra... budou pokračovat. Přesto si ty momenty vychutnáváte a uznale třepete palicí.
Dala by se vznést jednoduchá námitka ve stylu, že „co u jiných kritizuji, to u druhých chválím“. Je to tak, ale jediné, co k tomu mohu říct je jen to, že těmhle Amíkům věřím každé hrábnutí do strun, každý úder bicích, každé zařvání do mikrofonu. Prostě jim ten jejich ortodoxní a agresivní metal věřím a především s chutí baštím.
Typičtí MISERY INDEX, rozuměj bezstarostná brutální jízda s přívlastkem vysoké kvality.
7,5 / 10
Jason Netherton
- basa, vokály
Sparky Voyles
- kytara
Mark Kloeppel
- kytara, vokály
Adam Jarvis
- bicí
1. We Never Come in Peace
2. Theocracy
3. Partisans Of Grief
4. Traitors
5. Ghosts Of Catalonia
6. Occupation
7. Ruling Class Cancelled
8. The Arbiter
9. American Idolatry
10. Thrown Into The Sun
11. Black Sites
The Killing Gods (2014)
Heirs To Thievery (2010)
Traitors (2008)
Discordia (2006)
Dissent (EP) (2004)
Retaliate (2003)
Structure OF Lies / Misery Index Split (2003)
Misery Index / Commit Suicide Split CD (2002)
Overthrow (EP) (2001)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 37:30
Produkce: Kurt Ballou
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.